„A dá se z toho normálně pít?“ Tuhle otázku slyším překvapivě často a je úplně na místě – u věci, ze které jíš a piješ, chceš mít jistotu. Tak pojďme na rovinu o tom, jestli je ruční keramika zdravotně nezávadná a co si u ní hlídat.
Rozhoduje glazura, ne hlína
Vypálený střep sám o sobě je inertní a bezpečný. Klíčová je glazura – ta tenká skleněná vrstva na povrchu. Aby byla vhodná pro styk s potravinami (tzv. food-safe), musí být správně složená a hlavně správně vypálená na dostatečnou teplotu, aby se úplně slinula a nepouštěla nic do jídla ani pití.
Olovo a kadmium: čeho se to týká
Historicky byly problémem glazury s obsahem olova a kadmia, hlavně ty jasně červené a žluté. U starých nebo neznámých kousků z tržnice proto opatrnost dává smysl. Dnešní profesionální keramické glazury určené pro nádobí se ale dělají jako bezolovnaté a jsou atestované. Když si kupuješ keramiku od někoho, kdo ví, co dělá, tohle riziko odpadá.
Jak poznat bezpečnou keramiku
- Kupuj od výrobce nebo v obchodě, kde je nádobí určené pro styk s potravinami – ne jako pouhá dekorace.
- Neboj se zeptat, na jakou teplotu se pálí a jestli jsou glazury food-safe. Poctivý hrnčíř ti rád odpoví.
- Vyhýbej se odlupující se nebo popraskané glazuře – tam už se nečistoty držet můžou.
- Sytě barevné levné dovozové kousky „na ozdobu“ nepoužívej na jídlo.
Jak to mám u sebe
Používám keramické glazury určené pro nádobí a pálím na kameninovou teplotu, takže z mých hrnků se dá bez obav pít káva i čaj každý den. Kdyby tě u konkrétního kousku zajímalo cokoli k materiálu nebo glazuře, klidně mi napiš přes kontakt – ptát se je úplně v pořádku a ráda odpovím.
A ještě péče, ať to vydrží
Zdravotní nezávadnost jde ruku v ruce s tím, jak se o kousek staráš – popraskaná glazura z teplotního šoku není jen kosmetická věc. Jak keramiku mýt a čeho se vyvarovat, jsem sepsala v článku o péči o keramiku. A jestli sis ještě nevybral svůj hrnek, mrkni do obchodu.